Campbell, Alan: Scar Night

30. července 2014 v 19:30 | pal |  reviews.
Scar Night | Zjizvená noc | urban fantasy
autor: Alan Campbell | počet stran: cca 420 | Bantam Spectra 2006


Urban fantasy odehrávající se v prohnilém městě zavěšeném nad propastí. Vcelku uspokojivý začátek trilogie, který jsem četla zhruba před rokem a zaslouží si menší propagaci.


Město Deepgate - v překladu Hluboká Brána - si poklidně visí na stovkách rezivějících řetězů nad zdánlivě bezednou propastí. Občas z něj dolů spadne nějaká ta bezvýznamná čtvrť, jindy mrtvoly. Místní církev je totiž založená na tom, že někde tam v hlubinách sídlí bůh Ulcis a ze skládky tlejících těl shromažďuje pověstnou armádu duší. Něco jako krapítek děsivější obdoba Blaníku. Duše se pak podle místních kněží nachází v krvi, takže pustil-li vám někdo žilou, máte smůlu, neboť váš posmrtný život obsahuje věčné zatracení a letenku zdarma do nekonečného bludiště Irilu.

Obyvatelé tohoto malebného města, jejichž přežití je založeno na genocidě sousedních pouštních kmenů, si moc záviděníhodně nevedou - žijí ve strachu z novu, kdy ulicemi létá anděl Carnival a již několik tisíc let jim pije krev. Doslova. A i když se ji členové Legie, chrámoví asasíni, vehementně snaží ulovit, vede to spíš k řídnutí jejich řad. A pak je tu spousta ožívajících legend, šílenců, krveprolití a… andělské víno.

Dill je anděl a chrámový archón. První z archontů prý dříve díky bájnému andělskému vínu žil stovky let a o jeho hrdinských činech se traduje i dnes. Ale jeho potomci dlouhověkost nezdědili, v bojích je nahradily vzducholodě a Dill je ideální ukázkou toho, jak krev jeho rodu řídne. Má otcův meč, s nímž neumí zacházet a křídla, ale nesmí létat. Většinu času tráví sběrem slimáků a snění o slavné minulosti svých předků.

Rachel Hael je oproti tomu silná, nezávislá žena, adeptka chrámových legií. Její bratr a hlava rodiny však odmítá podepsat příkaz k jejímu zakalení - procesu, který asasíny zbavuje emocí, a tedy značně zvyšuje jejich efektivitu. A tak čelí opovržení ostatních legionářů, kteří si po nocích vesele vraždí s empatií Sama Winchestera bez duše.

Prebyster Sypes je vetchou hlavou církve a místo vzdělávání Dilla raději vyhazuje učebnice oknem a většinu důležitých věcí prospí. Nikdo neví, zda senilitu předstírá, nebo ne, ale na tom, že se mu daří vést onu pochybnou komunitu již pěknou řádku let, něco bude. Zbytek církve je zkorumpovaná sebranka, z níž vyčnívá maximálně adjunkt Fogwill se svou obdivuhodnou snahou přijít na kloub podezřelým věcem.

Pan Nettle je zoufalý muž, snažící se oživit mrtvou dceru Abigail, jíž někdo nechal vykrvácet. Evidentně nemá pud sebezáchovy, a proto jej čato vidíme podnikat sebevražedné mise.

Carnival je obávaný zjizvený anděl s pochroumanou psychikou a strastiplnou minulostí. Potřebuje krev k přežití a bolest způsobenou zabíjením překrývá novými jizvami.

Někde uprostřed nechvalně proslulých Poison Kitchens - česky to jsou, tuším, Jedové dílny - dýchá otrávené výpary svých jedů umírající, světem znechucený a jen mírně šílený travič Alexander Devon. Jeho práce ho zabíjí a lidstvo se mu dostatečně neodvděčuje. A všichni ve městě stejně jen čekají na smrt. Tak proč jim to čekání neurychlit?

Jako na zavolanou je Devonovi podstrčen úkol připravit andělské víno. Poslední, kdo se o to pokusily jsou teď podle pověstí nepříčetní a zahrabaní někde v poušti. Plán je to riskantní, neboť každý správný elixír nesmrtelnosti vyžaduje panenskou oběť lidské duše, ale okolnosti poukazují na to, že akci posvětil sám Sypes.
Mrtvoly přibývají o když není nov, Fogwill a jeho klub záhad pomalu ale jistě míří k šokujícímu odhalení, Dill se s doslovným popostrčením od Rachel tajně učí létat, zatímco sama legionářka za temných nocí honí po střechách Carnival, pan Nettle se strategicky vrhá do propasti pro tělo své dcery a Sypes dál spokojeně pospává. A uvnitř v propasti, v hromadách kostí ve městě mrtvých, něco tiše vyčkává.

Deepgate Codex je velmi příjemnou četbou. Městskou fantasy, zvláště pak s působivým rozvržením města jako tady, shledávám neskonale fascinující. Místo epické výpravy rozlehlými pláněmi tu máme temné a stísněné uličky, z nichž není úniku. Je to něco tak trochu jiného a má to rozhodně něco do sebe. Koncept města a církve je tu pak naprosto perfektní a nápaditost prostředí dost pomáhá clekovému prožitku z četby. V minulosti se v Hluboké Bráně pravděpodobně děly velké věci, ale lesk dávných časů je nenávratně pryč a je úžasné sledovat všechnu tu degradaci, bídu a korupci. I v případě, že si v podobných věcech zrovna nelibujete. Většina nejlepších myšlenek jsou, přirozeně, spoilery, ale věřte, že to stojí za to.

Styl, jížm je kniha napsána, shledávám velmi čtivým; střídání POVů jednotlivých postav je jedním z mých preferovaných rozvržení příběhu a tady to funguje skvěle. Popisy nadchnou, napnou a podnítí představivost, aniž by se staly zdlouhavými; nehlasitější opěvování si však zaslouží dialogy, které jsou v drtivé většině naprosto perfektní. Celé řadě důležitých postav nechybí špetka sarkasmu, ironie a černého humoru, což je výtečná kombinace a je radost sledovat jejich interakce.

Další malé a bezvýznamné plus uděluji charakterům; všechny se chovají vcelku reálně, mají své přednosti a chyby a navzdory přítomnosti mládeže v řadách hlavních postav není příběh stržen do víru hormonů a rádoby zodpovědného chování.
Hlavní hrdina, Dill, je paradoxně velmi slabý charakter po celou knihu. Neumí bojovat, bojí se tmy a ani ty nejextrémnější situace z něj ze dne na den neudělají zachránce světa. Rozhodně lepší, než vaše průměrná Mary Sue s náhlými a neopodstatněnými bouřlivými projevy hrdinství. Rachel je oproti tomu rozhodná a schopná žena a při tom všem zvládá nebýt dokonalou a dokonale nudnou hrdinkou. Ti dva si postupem času vybudují zajímavý a hezký vztah a navzájem si pomohou ke znatelnému character developementu.
Ženské charaktery jsou tu vůbec podány dost dobře, což dokazuje i Carnival, ale nezaostávají ani ostatní - presbyter je občas úžasně senilní, pan Nettle je možná magor, ale příběh potřebuje i slabé charaktery a Devon je pak asi nejpropracovanějším a nejzajímavějším charakterem celé knihy; stejnou měrou šílený i geniální travič s tak trochu zvrácenou logikou.

Scar Night je prvním dílem trilogie. Další mám rozhodně v plánu, ale vzhledem k tomu, že při svém levelu prokrastinace odkládám i věci, ke kterým se chci dostat, druhý díl mi na seznamu věcí, které chci přečíst, setrvává od minulých prázdnin. Ale připsala jsem si ho do seznamu knih, na které si chci tohle léto najít čas.

7/10, slušný začátek trilogie. Doufám, že si další díly udrží standard.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 potato potato | 4. srpna 2014 v 22:07 | Reagovat

dobrá, to mi musíš někdy půjčit. zní to vážně skvěle a recenzi máš jako obvykle naprosto sugoi. a degradace, bída a korupce jsou přesně to, co budu po tom mindfucku jménem john na konci umře potřebovat.

2 Pal Pal | Web | 5. srpna 2014 v 21:06 | Reagovat

potato > Ano ano, přidej si to do imaginárního seznamu hned za Pána ledové zahrady. (A klidně i před něj, nejsem si jistá, kdy se tím äiti prokouše.)
Všechny ty tři věci jsou tam ztvárněny dost dobře. Taky to, na čem stojí jejich církev, ale rozebírat to už by byl moc velký spoiler.
Ale no tak, John na konci umře je velmi realistická a srozumitelná kniha! D:

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama