Green, John: The Fault In Our Stars

13. června 2014 v 20:49 | pal |  reviews.
The Fault In Our Stars | Hvězdy nám nepřály | young adult
autor: Jogn Green | počet stran: 313 | Dutton Books 2012


The Fault In Our Stars - v češtině vydáno pod názvem Hvězdy nám nepřály - je, zejména na tumblru, velmi populárním dílem poslední doby. Zpráva o chystaném filmu ještě umocnila záplavu okay postů, a proto jsem se nakonec rozhodla prozkoumávat taje romancí pro teenagery.

trigger warning: Pal kritizuje populární literaturu.




Děj je pravděpodobně již notoricky známý. Hazel Grace Leicester má rakovinu. Její plíce nepracují tak, jak by měly, takže s sebou musí tahat přístroj, který jim v tom pomáhá. Rodiče jí neustále opakují, že by si měla najít přátele, ale místo šloly jí posílají na skupinovou terapii. Avšak kroužek nemocných, v němž lidé každý týden opakují své diagnózy, zatímco sedí seskupeni kolem doslovného Ježíšova srdce, zjevně moc nepomáhá. Dokud se neobjeví Augustus Waters.

Červená knihovna je typem literatury, kterému se většinou snažím vyhnout, ale téma TFIOS je mnohem více než průměrná béčková romantika, kterou znáte z filmů. Rakovina dává příběhu neotřelost, ale navzdory faktu, že jsou oba hlavní hrdinové granáty, které dříve či později vybuchnou, nesetkáme se s utápěním se v nostalgii a melancholii. Chceme se setkat s autorem oblíbené knihy a dostat z něj, jak pokračovaly životy postav? Vydejme se na jiný kontinent za peníze od agentury plnící přání nemocným dětem. Smysl pro humor a poněkud sarkastický pohled na svět jsou podávány v přiměřených dávkách a trefných situacích; smutný příběh někdy vnímáme s nadhledem, ale v těch správných momentech není problémem přeladit na vážnější tón, což z příběhu činí velmi snesitelnou záležitost.

"I'm in love with you and I'm not in the business of denying myself the simple pleasure of saying true things. I'm in love with you, and I know that love is just a shout into the void, and that oblivion is inevitable, and that we're all doomed and that there will come a day when all our labor has been returned to dust, and I know the sun will swallow the only earth we'll ever have, and I am in love with you."
- Augustus Waters


Charaktery jsou přirozené a příjemné. I přesto, že se jedná o lásku na první pohled, má vývoj vztahu mezi Hazel a Augustem - na poměry tenké knihy - své tempo. Takže byť se všechno odehraje poměrně rychle, nesetkáváme se s logikou vztahu Romea a Julie; hrdinové toho mají dost společného, oblíbíte si je a přejete jim zdárný konec příběhu, jen abyste byli o několik stran později zrazeni.
Ani ostatní postavy nejsou napsány špatně, byť jich moc není; v paměti mi utkvěl Augustův kamarád Isaac, potýkající se nejprve s rakovinou, po operaci očí se slepotou a ztrátou přítelkyně; autor Hazeliny oblíbené knihy Peter Van Houten, který je navzdory poutavosti svého psaní zapšklým a vzteklým alkoholikem, nebo jeho, podstatně příjemnější, asistentka Lidewij Vligenthart. Knihou se sem tam mihnou i osoby jako rodiče, doktoři nebo účastníci skupinové terapie, ale vzhledem k délce novely je pochopitelné, že jim nebyl dopřán dostatek prostoru.

K tématu nemám výtek, ale zpracování mne - bohužel, neboť dle recenzí jsem čekala něco fantastického - zklamalo.
Délka knihy nedává příběhu možnost dostatečně růst. Vystihne sice všechny zásadní momenty a zaznamená vývoj situace, ale přílišná krátkost děje neumožní prožívat příběh tak, jak byste chtěli. Chápu, že se jedná o novelu - a zvláště novelu žánru young adult, který se podle všeho zaměřuje na literaturu únosné délky, již hravě zvládne přelouskat i nečtenářská část dnešní mládeže. Ale pak těch několik málo stran sálá nevyužitým potenciálem.
Prahla jsem po zaznamenání psychického vývoje postav. Po četnějších a rozvinutějších dialozích, delších interakcích. Pouhé dvě kapitoly rozhodně nestačily na to, aby zachytily proměnu vztahu Hazel a Augusta, když u něj znovu propukla nemoc. Příběh je osekán, jak nejvíc to šlo, a nějakých těch šedesát, sedmdesát tisíc slov by působilo mnohem lépe, kdyby jich bylo dvakrát víc.

A nejhorší na tom je, že to není vůbec špatně napsané. Některé myšlenky a citáty jsou boží. A o to víc vás po tom mrzí vědomí toho, o kolik hlubší a propracovanější mohla ta tragédie být.
Po přečtení recenzí a dojmů jiných čtenářů jsem čekala minimálně intenzivní čtenářský prožitek plný hlubokých emocí, ale ono to nebylo dostatečně rozvinuté na to, abych se k něčemu takovému mohla dopracovat. A jsem nespokojená o to víc, když si uvědomím, že charaktery a myšlenky by něco většího rozhodně utáhly, jen se tak prostě nestalo.
Jsem frustrována.

U hodnocení dost váhám. Za nápad a některé citáty bych udělila výrazně vyšší skóre, ale z hlediska spokojenosti s knihou je to nějakých 5/10.

Nejsem si jista, zda se vydám do kina, ale film někdy rozhodně zhlédnu. Kniha je tak osekaná, že by z toho vlastně mohl být docela dobrý a přesný film.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 potato potato | 13. června 2014 v 21:41 | Reagovat

ach, přesně mé hodnocení.

2 Pal Pal | Web | 13. června 2014 v 21:51 | Reagovat

nee-chan > ach, jsem tak ráda, že si rozumíme.

3 Ess Ess | E-mail | 26. července 2014 v 18:05 | Reagovat

Oprava, Van Houten napsal jen jednu knihu :P
Já osobně se stavím k tomu názoru, že Green chtěl vystihnout spíš pohled Hazel Grace, proto jsou některé části osekané. Nevím, jak ti to popsat... Něco jako kdyby si Hazel psala deník a on si ho pak přečetl. Ta krátkost kapitol po propuknutí je kvůli tomu, že Hazel hodně trpěla, takže se v tom zase tak nechtěla rýpat, ale zároveň se v tom rýpala dostatečně na to, aby tě to dostalo.
Ale můj názor je dost ovlivněný tím, že jsem to četla v angličtině a knihy v ní vždycky vnímám pozitivněji. (Přeci jen mé znalosti nejsou TAK dobré, abych ocenila/odsoudila každou nuanci)

4 Pal Pal | Web | 27. července 2014 v 18:06 | Reagovat

Ess > Děkuju (jednak za připomínku, jednak za důsledné čtení, to vždycky potěší), člověk se snaží plodit smysluplná souvětí a pak mu unikne něco takového. Opravím.
Dobrá myšlenka, s tímhle odůvodněním má osekání rozhodně hlavu a patu. Což ale pořád nemění fakt, že to bylo na můj vkus zkrácené až moc. (Ale jak už jsem zmínila v recenzi, film byl skvělý a takřka dokonale se držel předlohy právě kvůli tomu.)
Proč pozitivněji v angličtině? (Já zastávám názor, že dobré knihy se čtou nejlépe v originále - což v tomto případě platí -, kde má člověk vše naservírováno přesně tak, jak to chtěl autor. Když se pak vracím k některým dílům, u nichž jsem dříve četla český překlad, je to dost znát.)

5 S c a r s S c a r s | Web | 4. října 2014 v 18:31 | Reagovat

Čtu tuhle recenzi a zjišťuju, že souhlasím úplně se vším a přitom, když jsem se sama pokoušela o recenzi vyznělo to úplně opačně. Připadám si trochu jako pokrytec, protože to co mi na knížce místy vadilo, se mi nedařilo dostat do slov a recenze byla najednou hooodně pozitivní, i když neměla :D Je to k smíchu (ale chce se mi brečet, fuck!). Na druhé straně jsem svůj knižní pohled popřela v pohledu na film, takže se nebudu muset ukamenovat. ahh, najednou jsem už klidnější :D

6 Pal Pal | Web | 12. října 2014 v 10:41 | Reagovat

S c a r s > Taky jsem měla problémy s formulací svých názorů, protože v případě TFIOS jsou poměrně protichůdné. Děkuju c:

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama