Rothfuss, Patrick: The Name of the Wind

11. května 2014 v 15:43 | pal |  reviews.
The Name of the Wind | Jméno větru | fantasy
autor: Patrick Rothfuss | počet stran: 662 | Gollancz 2008



První díl plánované fantasy trilogie, o které jsem v poslední době slyšela více, než je zdrávo. Což přirozeně vyústilo návštěvou knihkupectví. Z recenzí jsem nebyla úplně přesvědčená, o to milejší překvapení ale Jméno větru bylo.


I have stolen princesses back from sleeping barrow kings. I burned down the town of Trebon. I have spent the night with Felurian and left with both my sanity and my life. I was expelled from the University at a younger age than most people are allowed in. I tread paths by moonlight that others fear to speak of during day. I have talked to Gods, loved women, and written songs that make the minstrels weep.
You may have heard of me.








Anotace toho moc neprozradí, ale působí jako vystřižená z nějaké epické fantasy s cool hrdinou porážejícím nestvůry a zachraňujícím sličné děvy v nesnázích v adekvátně působivých reáliích. A on je to nakonec jen hospodský s předčasnou krizí středního věku vyprávějící svůj příběh. Pro tento žánr nezvykle pomalé tempo a až překvapivě realistický příběh bez přehnaného množství mainstreamových prvků typických pro vaši průměrnou fantasy zajisté není to, co byste čekali. A je to mnohem lepší.

V jednom nepodstatném zapadlém městě a ještě méně podstatné zapadlé hospodě živoří hospodský Kote ve snaze ukrýt se před světem a nebudit přílišnou pozornost. Je však odhalen Kronikářem a i přes původní nechuť nakonec svolí k vyprávění svého životního příběhu. Kote totiž přirozeně není jen tak obyčejný hospodský ale Kvothe, žijící legenda, podle všeho stejnou měrou hrdina jako vyvrhel, a samozřejmě tedy i objekt řady, většinou značně přemrštěných, pověstí a fámů. Momentálně na útěku před minulostí, starými nepřáteli a dost možná i sám před sebou. Z těchto důvodů se do sdílení svých dávných dobrodružství zprvu moc nemá, ale zjevně podvědomě tuší, že ho nynější způsob života pomalu zabíjí, a tak nakonec svolí k převyprávění pravé, nepřikrášlené, ale neméně zajímavé verze svého života.

Už jen samotný způsob podání příběhu je značně působivý; důležité detaily se dozvídáme retrospektivně, ale zároveň jsme lehce seznámeni i se situací a problémy dneška. Víme, že se muselo stát něco, co Kvotheho přinusilo stáhnout se do ústraní, ale první díl postihuje pouze rané dětství a univerzitní léta, tedy jeho vzestup. Tušíme, že ho pravděpodobně čeká něco velkého, ale nedostaneme víc než pár návnad. A autorův styl, který je dostatečně čtivý na to, aby nás po prvním díle nechal, navzdory pomalému vývoji a nepříliš vypointovaném finále, nedočkavé a prahnoucí po pokračování. Skvělý tah, pane Rothfussi. Přímo brilantní.

Setkáváme se tedy s malým Kvothem, spolu s rodiči členem Edema Ruh, nomádů tvořících kočovnou společnost herců, která zaměstná arkanistu jménem Abenthy. Chlapec se pod jeho vedením začíná učit sympatii. Sympatie, systém ovládání věcí čerpající ze zákonů termodynamiky, kvantové mechaniky a voodoo, by se dala nazvat magií, ta pravá magie z mýtů, plná divů a zázraků a spočívající v ovládání věcí pomocí jejich jmen, naming, zůstává prozatím zahalena tajemstvím. Kvothe je dítko bystré, nadané a toužící po vědění a Abenthy během výcviku vysloví myšlenku o možnosti studia na proslulé Univerzitě.
Jako v každé správné pohádce však idylické dětství nemůže trvat věčně; objeví se mýtičtí Chandriani a pobijí celou společnost až na Kvotheho, který stráví další tři roky v ulicích města Tarbean jen s Abenthyho knihou a snem dostat se na Univerzitu.
Jeden by řekl, že podobné trauma každého chlapce zaručeně promění v hrdinu shonen mangy přísahajícího pomstu smrti rodičů, Kvothe je ale naštěstí na svůj věk velmi inteligentní, a proto těmto myšlenkám odolá a soustředí se na důležitější věci, jako je přežití a Univerzita. Chandriani ho zajímají a pravděpodobně ještě sehrají svou roli, ale v jistých situacích se zkrátka musíte spokojit s nižšími cíli a Kvothe je dostatečně vyspělý na to, aby se tím řídil.

Univerzitní léta jsou potom popsána velmi barvitě a především relisticky; každý den je bojem hladovějících studentů o přežití a nejlepší cestou k postupu do dalšího ročníku je dostat se do problémů a nechat se zbičovat. Kvothe touží stát se magičem, ale jméno větru mu zůstává odepřeno a tak se náplní jeho studentského života stává vyhledávání potíží, ústící v zákaz přístupu do archivů, a hrdinské činy typu zachraňování dívek při požáru.
Když sežene dostatek peněz, koupí si loutnu a začne hrát v Eolian, hostinci proslulém hudbou, kde se seznámí s Dennou. Denna je, k nesmírné radosti všech čtenářů toužících po zajímavých a dynamických charakterech, mnohem víc než jen objekt romantických zájmů hlavního hrdiny; osobitá a samostatná hrdinka s notnou dávkou šarmu a špetkou tajemství. Romance je v příběhu vůbec silně redukována, což je zčásti dáno i věkem postav, interakce Kvotheho a Denny jsou ale zajímavé a oba charaktery i vztah mezi nimi mají rozhodně množství potenciálu rozvíjet se.

Kromě Denny potkáváme celou škálu dalších postav. Jsou tu spolužáci a přátelé z Univerzity, kteří moc nevyčnívají, ale ani neurazí a jako křoví fungují skvěle - Fela, Mola, Wilem a Simmon. Samozřejmě se tu vyskytuje i protiklad přátelského a přejícného spolužáka, Ambrose, který na konci knihy nechtěně podnítí Kvotheho magičské vlohy. Za příjemný a neotřelý charakter považuji Auri, pravděpodobnou bývalou studentku žijící tak nějak mimo realitu v nekonečné síti chodeb pod Univerzitou, a pozoruhodná je taky lichvářka Devi. A pak je tam samozřejmě celá řada univerzitních mistrů, z nichž nejvíce utkví v mysli asi Elodin, poněkud excentrický vyučující, jehož specialitou je právě naming.

Mohu soudit pouze první díl, na druhý však slyším samé pozitivní ohlasy a třetí je podle všeho na cestě. Četla jsem, že Rothfuss nejprve během sedmi let napsal kompletní příběh a dalších sedm strávil editací. A je vskutku vidět, že je všechno rozplánované do sebemenších detailů, což výrazně ovlivňuje kvalitu díla; dozvídáme se informace pouze o malé části fiktivního světa, ale dané kousky nepůsobí izolovaně a návaznost mezi nimi je více než zřetelná. A přejděme ještě k již tolikrát omílané realističnosti; kulisy odpovídají zařazení do žánru fantasy, ale reálie i tak působí uvěřitelně a magie nezasahuje do života na každém kroku, což je prvek, který poslední dobou v knihách vidím velmi ráda.

Hlavní hrdina je rovněž napsán skvěle. Nezaměňuje se tu inteligence za světaznalost; Kvothe je sice na svůj věk chytrý, ale ve spoustě ohledů se projevuje jeho mládí a nezkušenost a rozhodně není bez chyb. Dobře tu funguje také výše zmíněná retrospektiva. Kvothe je ve větší části příběhu ještě chlapcem, ale vypravěčem a tedy i zdrojem užitého výraziva a komentářů je jeho dospělá verze z přítomnosti, což perfektně řeší eventuální problémy psaní za mladší charakter a postupný vývoj jeho obzorů v průběhu let.
Ich-formy jsem se jako vždy zpočátku bála, ale autor ji pojal dobře.

fun fact: Hrdinové jsou podle všeho striktně heterosexuální, ale narážky na pravý opak tohoto tvrzení bijí do očí i za předpokladu, že je nevyhledáváte. Záměrnost tohoto činu prokazuje i sám autor, který na svém blogu nadšeně popisoval, jak poprvé narazil na fanfikce na své knihy.

8/10 s neopominutelným potenciálem k navýšení v dalších dílech.
Jméno větru je podmanivé čtivo s tendencí vyvinout se v dalších dílech v něco velkého. Svým vlastním způsobem, samozřejmě. Nemám tušení, jakým směrem bude děj dál ubíhat, ale nemůžu se dočkat toho, kam příběhy rozehrané v prvním dějství nakonec dospějí.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 potato potato | 16. května 2014 v 23:03 | Reagovat

yay recenze. každopádně kotému zdar! jméno větru působí totálně skvěle ale kde je bast???

2 Pal Pal | Web | 17. května 2014 v 14:22 | Reagovat

ivuška > Nevěděla jsem, kde ho zmínit, ale pokud se jeho role v příští knize rozšíří, určitě o něm něco napíšu, neboj.
Pak si to taky někdy musíš přečíst C: Ale hádám, že až po Johnovi?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama