Pratchett, Tery & Baxter, Stephen: Dlouhá země

12. března 2014 v 12:01 | pal |  reviews.
Dlouhá země | The Long Earth | sci-fi
autoři: Terry Pratchett & Stephen Baxter | překlad: Jan Kantůrek | počet stran: 384 | Talpress 2013

(Český obal není tak cool.)

Přiznávám se, že jsem byla až doteď Zeměplochou nepolíbena a kaji se. Nakonec jsem si na kindle stáhla The Colour of Magic, abych si udělala o Pratchettovu stylu vlastní obrázek ještě předtím, než se pustím do výsledku jeho spolupráce s Baxterem. Zeměplocha je skvělá, ale o tom až jindy. Musím nastudovat více materiálu.


Ve vesmíru jsme možná sami, ale náš vesmír sám není. Je podle všeho součástí doposud pramálo prozkoumaného komplexu alternativních vesmírů obsahujících Země podobné té naší, na nichž však evoluce proběhla krapítek jinak, zvaného Dlouhá země. Po celá staletí nicotné existence lidstva nekonečné dálavy Dlouhé země objevovali jen přirození Vkročníci (tj. bytosti se schopností vkročit na jinou Zemi) - a většina z nich pravděpodobně ani netušila, o co jde (jako jeden vojín, který po setkání s chlupatými zpívajícími tvory upadl v domnění, že je v Rusku). Včetně matky hlavního hrdiny, která před porodem vkročila - novorozeně pocítilo něco tajemného nazvaného Ticho a fakt, že není v milionech alternativních vesmírů samo - a vrátila se zpět. A tak vyrůstal Joshua Valianté v nevědomí o Dlouhé zemi v Domově plném jeptišek zbožňujících staré pop-rockové hvězdy a motorky.
Pak nadšel den Nazemvkročení.

Dnem Nazemvkročení označujeme moment, kdy vědec Willis Linsay umístil na internet návod na sestavení věci jménem Vkročník a zmizel. Vkročník tvoří nějaké ty součástky a brambora a umožňuje většině lidí vkráčet spolu se vším, co unesou, nepočítaje kovové části. Linsay sice umožnil lidstvu krok - vlastně celou řadu kroků - kupředu, s možností kolonizace a návratu ke kořenům však zároveň způsobil počátek ekonomické krize a další spoustu veselých věcí jako jsou teroristické atentáty páchané lidmi neschopnými vkráčet ani za pomoci Vkročníku.

Někdy během této veselé éry osloví Joshuu mrtvý Tibeťan reinkarnovaný do počítače jménem Lobsang a vyzve ho k epické cestě do širých plání plných alternativních vesmírů a ještě dál, k níž se později úspěšně přidá i Linsayova dcera Sally. Což je krásná idea, ale výprava nemá za cíl pouze objevovat exotické krásy evoluce. Humanoidy ze Zemí, jež se táhnou směrem označeným jako západ, něco nutí utíkat k východu a ohrožovat šířící se lidské kolonisty.

Jedním z nejsilnějších pozitiv Dlouhé země je unikátní myšlenka, to bezesporu. Ač nemůžu vyspoilerovat ty nejzajímavější nápady, neboť Vám nechci zkazit případné pozdější vlastní cestování alternativními Zeměmi, můžu s klidem sdělit, že zajímavé to je. Postavy ujdou, za těch tři sta stránek prolínajících se příběhů jsem si k nim nestihla vytvořit větší pouto, ale zaujaly mne natolik abych byla zvědavá, co se jim stane. To je první krok k úspěchu. Už jen interakce mezi Joshuou a Lobsangem jsou fascinující; člověk a počítač spolu objevují nové světy a po večerech sledují staré filmy. Sally je fajn a kolonisté rovněž neurazili.

Trvalo mi celkem dlouhou dobu, než jsem si zvykla na vypravěčský styl a způsob podávání příběhu - nejsem si jistá, proč, ale i když mne děj zajímal, četl se mi na mé poměry pomalu a musela jsem si na něj přivyknout. Možná je to tím, že čtenář se informace o Vkráčení, které je bezesporu nad hranice našeho chápání, nedozvídá prostým sdělením důležitých informací, ale přes rozličné lidské příběhy. A nikdy nevíte, jestli má daná postava význam pro děj, nebo nám pouze sděluje svůj příběh. Což není špatné, právě naopak. Děj se odehrává v budoucnosti a i když koketuje i s událostmi minulými, střídáním POVů charakterů z různých vrstev a skupin umožňuje udělat si na situaci lidstva za daných okolností objektivnější názor.

Shrnuta a podtržena je Dlouhá země zajímavým čtením. Se sci-fi pořád ještě nemám tolik zkušeností, abych mohla obstojně zhodnotit kreativitu, nápaditost a provedení, ale námět je natolik působivý, že mne zajímá, co bude dál. První díl byl příjemným rozjezdem něčeho - aspoň doufám - většího. Plánována je, hádám, trilogie a přečtení další části od sebe jednoznačně očekávám.

{ 2 / 5 }, příjemné čtení, ale něco tomu chybělo. Pokud pokračování udrží působivost a navýší laťku, očekávám nějaký ten bod navíc.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 potato potato | 23. března 2014 v 16:59 | Reagovat

jsem tu strašně dlouho nebyla ale fakt sugoi layout a vůbec celá úprava c: na sci-fi jsem nikdy moc nebyla, ale rozhodně to hodlám někdy napravit c:

2 Pal Pal | Web | 23. března 2014 v 21:46 | Reagovat

potato > Děkuji! (Vážně, už jsem ani nečekala nějaký komentář. Mé srdce plesá.) Já moc sci-fi též nečetla, ale taková Válka světů je sugoi c: A tohle taky není k zahození.

3 Ess Ess | E-mail | 26. července 2014 v 18:01 | Reagovat

Tohle je více než třicátá kniha, ve ktteré měl ruce Prathett a já ji četla. Považuju se za jeho fanynku, ale tohle bylo mimo mísu. Teda... Knihu rozhodně zcela neházím do koše, proboha, to ne, ale zároveň si ji nepůjdu koupit (měla jsem ji půjčenou v knihovně) a postavit na oblíbenou poličku.
Myšlenky byly zajímavé, postavy úžasné, některé gagy taky pobavily. Ovšem scházel tomu příběh. Vím, že jde o trilogii, takže to musí nějak rozložit, ale to tempo bylo tak závratně pomalé... Když se za tím ohlédnu, vidím, že to je geniální PŘEDMLUVA k příběhu. Ale samostatná kniha? Nope... Dokonce by to, dle mého knihomolského názoru, i sneslo, kdyby se ten následující díl dal mezi stejný obal. (Mimochodem, kdybys chtěl sdílet hlubší myšlenky a zároveň nespoilerovat, klidně se ozvi na mail. Musím se přiznat, že o téhle knize mám chuť mluvit a filozofovat, ale nikdo z mého okolí není takový nadšenec do SF/F, aby si přečetl knihu s tak pomalým dějem)

4 Pal Pal | Web | 27. července 2014 v 18:21 | Reagovat

Ess > Já naopak s Pratchettovou tvorbou začínám, nemůžu tedy Dlouhou zemi příliš porovnávat se Zeměplochou, ale rozhodně je napsána zcela jinak.
Akce a jasnější dějová linie chybí, pravda - na druhou stranu, zápletka k tomu nedává moc prostoru. Situace na původní Zemi je značně patetická - lidé hromadně emigrují, zbytek vyvádí nepravosti a nikdo netuší, jak s tím naložit - a Lobsangova výprava netuší, co je čeká na dalším kroku. Takže tempo příběhu vystihuje atmosféru. Souhlasím v tom, že to působí jako předmluva - na konci se sice konečně dostaneme k jádru věci, ale pravé finále plné šokujících point, slz, krve a potu nás nečeká -, ale je to konec konců první díl trilogie. Nemá stát jako samostatný příběh a na pokračování navnadí dokonale.
Na styl vyprávění jsem si zvykala dost těžko a zprvu se mi kniha četla dost pomalu, ale v zásadě není vystavěná špatně, proplétání náhodných lidských příběhů má něco do sebe.
K druhému dílu jsem se zatím nedostala, ale rozhodně jsem zvědavá, kam se to všechno ubere.

Děkuju za oba komentáře, máš rozhodně zajímavé názory a vůbec by mi nevadilo přečíst si další. Obávám se, že zrovna Dlouhou zemi jsem četla až moc dávno na to, abych byla schopna prezentovat nějaké podnětnější názory a ne jen reagovat na cizí myšlenky, ale rozhodně Tě tu ráda uvidím c:

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama